Jak už jsem řekl, povím vám příběh, který se mi stal a je takovým varováním i pro všechny ostatní, kdo s tím mají co do činění. Bez jmen by to bylo neosobní a tak jsou tu dosazená jména náhradní.
Tedy začínáme:
Na začátku tohoto příběhu byl odchod paní Aleny z domu, od rodiny a její sebevražda, o které jsem až do konce nevěděl. O něco později se mi ozvala paní Beáta, jestli bych se nepokusil ji najít, že je nezvěstná. Tady začíná můj vstup do tohoto příběhu a já to zkusil. Nejdříve jsem se pokusil zjistit, jestli je naživu. Pro tuto chvíli jsem měl k dispozici její fotografii. Spojení se mi podařilo po chvilce navázat, ale podle toho, co jsem uviděl, byla moje první myšlenka: "je to špatný, je mrtvá". Mluvilo pro to víc věcí. Její barva značila duchovně velmi vyspělou bytost a volnost od těla zase další faktory, které nejsem schopen přesně popsat. Kdo to zná, tak vám poví možná tohle: "Je to jako rozdíl mezi mužem a ženou".
Chyba:
Moje, samozřejmě. Tu jsem udělal právě v tuto chvíli. Začal jsem se ptát, znovu se přesvědčovat, jestli to je opravdu ona, je-li to opravdu paní Alena, nechtělo se mi uvěřit, že by byla mrtvá. Místo odpovědi mne tato bytost "ukázala" na zraněnou dívku, která ležela v jakési stodole. Měla ránu na boku. Nevím, co se jí stalo, ale v tu chvíli jsem si řekl: "Ona žije!", a ona opravdu živá byla. Kdo byla ale potom ta bytost, co na ní ukázala? Nedovedl jsem si to rozumně vysvětlit a tak jsem si pomyslel, že má asi dobrého ochránce a považoval jsem ji za ochránce. Zapudil jsem myšlenky na to, že to byla paní Alena. V tuto chvíli byla domnělá paní Alena zraněná ve stodole a viditelně potřebovala pomoc. Kontaktoval jsem paní Beátu a zpravil ji o dobré zprávě. Kontaktoval jsem také své kolegyně a kolegy a společně jsme konzultovali stav věci. I jim připadla ona zraněná jako paní Alena. Každý po svém jsme jí posílali energii, aby se vzchopila. Když se to podařilo, trochu jsem se podivil nad tím, že rychle změnila místo, ale přiřknul jsem to špatnému původnímu určení místa. Přece jenom s tím takové zkušenosti nemám (říkal jsem si). Protože ale začala chodit a venku byla zima, pokusil jsem se informovat policii v místě jejího domnělého pohybu, aby zasáhli. Je možné, že někoho skutečně vzali pod svá ochranná křídla a dopravili ho do nemocnice, neboť jsem kolem této dámy začal vidět nemocniční prostředí. Udivilo mě ale další stěhování, které se uskutečnilo po krátké době. Vysvětlení bylo ale nasnadě - překlad (ale tak daleko?).
Rozuzlení:
Na každém tom "stěhování" z místa na místo bylo zvláštní něco, co mne mělo asi hned "praštit do očí". A to jiná, začínající, znovu se rodící komunikace, vždy těžší s živým člověkem. A hlavně přítomnost právě té bytosti, která jako by asistovala a ukazovala na to nové místo, na tu další osůbku, která ji vlastně svým způsobem měla zastupovat ve světě živých. Měla to báječně vymyšlené a tímto elegantním způsobem pomalu připravovala paní Beátu na svou smrt. Obdivuji paní Beátu za její statečnost, s jakou se tomu celému postavila a zároveň i paní Alenu, která ji dokázala, že pomáhat se dá ne jen v době, kdy je člověk člověkem (tedy kdy má tělo z masa a kostí), ale že to jde i potom, po smrti, kdy tu zůstane ještě na čas jako ona pomáhající bytost, onen anděl strážný.